Proč chodí lidé do kavárny? Nejen aby pili kávu, ale i proto, aby se bavili. Jedni hovorem s druhými. Druzí hrou. A třetí čtením. Pokud patříte ke třetí skupině, jste tu správně.
Prostřednictvím naší literární kavárny budeme nahlížet na literaturu z mnoha úhlů a různými pohledy. Každý díl, každé okénko se bude věnovat jiné oblasti nebo žánru a kromě zábavy vám přinese i spoustu nových informací – takže i vy třeba získáte zcela nový náhled na literární svět.
Texty žáků jsou autentické. Vznikly ve škole při samostatné či skupinové práci, jsou ukázkou tvořivosti a talentu.
Jestli si k jejich čtení uděláte kávu, čaj, či si dáte sklenku vína, bude jen na vás.
Žáci 9. B se již několik hodin dílny čtení věnují poezii. Tentokrát se vžili do role překladatele. Na úvod dostali „originální“ čínský text s doslovným překladem, tedy „surovinu“ k vlastní básnické práci. Vysvětlila jsem, že oba jazyky pracují na jiném jazykovém principu, a vyzvala jsem je, aby „surový překlad“ přebásnili do češtiny. Doporučila jsem pouze dodržet jeden charakteristický znak čínské poezie – jistou úspornost.
Tentokrát se inspirací k tvorbě v hodinách DČ staly dvě pověsti ze Strakonic. Žáci pracovali podle následujících pokynů: Přečti si text a obyčejnou tužkou zlehka zakroužkuj ta slova či slovní spojení, která ti přijdou zajímavá. Projdi svá zakroužkovaná slova, odstraň slova, která ti připadají nadbytečná nebo přidej ta, která by se k nim ještě hodila. Přečti si nahlas sám pro sebe. Pokud jsi spokojený se svou básní, můžeš zatemňovat zbylý text na stránce černým fixem. Můžeš jednoduše začernit, nebo překreslit ilustrací. Nezapomeň báseň pojmenovat.
Nalezená báseň patří do metod užívaných v hodinách kreativního psaní, ale velmi dobře se osvědčila také při práci s texty, kterými chceme studenty přimět k hlubšímu citovému prožitku i k přemýšlení. Tím, že ze zdrojového textu vybírají to nejpodstatnější, kreativita se zde nakonec velmi dobře snoubí s myšlením a hledáním jádra obsahu. Někdy je překvapivé, jak velký význam může mít metoda, jejíž pravidla vypadají spíše jako pravidla pro hru. V tomto případě hru se slovy. Žáci 9. B pracovali s dvěma strakonickými pověstmi.
Blackout poetry je vláštní technika práce s textem, kdy v původním zápisu ponecháme jen slova, která nás nějakým způsobem zaujmou, a ostatní začerníme. Můžeme pracovat s čímkoli – románem, novinovým článkem. Přesně takto jsme postupovali v hodině dílny čtení, kdy si žáci vyzkoušeli, že na tvoření uměleckého textu ne vždy potřebují ono známé „básnické střevo“, ale že to jde i jinak. S touto technikou souvisí také pojem kreativní destrukce, kdy něco ničíme, ale zároveň vzniká něco nového.
Kalkulačka, klubíčko, klíč. Soutěžící dvojice měly tři hodiny na to, aby společně napsaly text s využitím těchto vylosovaných slov a doplnily ho ilustracemi. Příběh Nikde nikdo Natálie Bartošíkové a Petry Sudové se umístil na 2. místě. Klubko tajemství Kateřiny Paškové a Pepy Schwarce získal od poroty, jejímž členem byl i uznávaný strakonický malíř Valentin Horba, zlatou medaili.
Nejen v dílně psaní děti píšou své texty, pisatelství se věnujeme i v dílnách čtení. Tentokrát se 7. B vydala na cestu od obrázku k básni. Každý si vylosoval obrázek a pokusil se zapojit všechny smysly: Postupně popsal jednotlivé části obrázku, představy si zapisoval do tabulky. Přemýšlel, jaký dojem v něm vyvolává, myšlenky zformuloval do věty. Následně vznikly krátké básničky...
Někdy máme představu – a zvláště děti k ní tíhnou -, že to, co bylo, je něco zastaralého, nedokonalého, zatímco dnešní doba je ta pravá. Zvláště orientální památky a texty nám přijdou velmi vzdálené. S tím souvisí i problematika překládání poezie. Důležitější je však tvůrčí činnost, která žákům ukáže, že každý z nich je schopen poezii aktivně tvořit. Pracovala jsem s žáky devátých ročníků.
Close reading je metoda tzv. důkladného čtení. Zjednodušeně to znamená přečíst text několikrát pečlivě, aby mu čtenář porozuměl skutečně do hloubky. Čtenář by měl zaměřit pozornost opačným směrem, tj. od nejmenších stavebních prvků textu po největší až k samotnému významu. Účelem je naučit žáky samostatně číst a chápat komplexní texty.
Ve druhé třídě děti nejen čtou své knihy, poznávají postavy, prostředí, události. Také tvoří své vlastní texty, procházejí všemi fázemi jako skutečný spisovatel: Přemýšlejí o tématu, pomocí obrázků vytvoří příběh, pak ke každému obrázku napíšou krátký text. Škrtají, opravují, publikují před spolužáky. Všechny texty jsou autentické, bez zásahu učitele.
Slovo komiks vzniklo z anglického slova comicstrip, v překladu pás komických obrazů. Komiks spojuje postupy několika uměleckých druhů: malířství a literatury. Podstatou komiksu je sekvence obrázků, která vytváří příběh. Jeden obrázek (panel) většinou zachycuje jeden okamžik. Komiksy se většinou vyznačují používáním „bublin“ k zobrazení mluvené řeči nebo myšlenek, velmi často jsou monology nebo doprovodné texty vypravěče napsány v obdélnících uvnitř jednotlivých panelů. Byť je v povědomí velké části čtenářů komiks fenoménem až od 20.
V několika hodinách děti pracovaly s obrázky, tvořily si zásobník slov. V dalším kroku slova doplňovaly místo obrázku do textu. Výsledek – autorský text s obrázky – si můžete přečíst.
Haiku je tradiční japonská báseň, skládající se ze tří veršů, z nichž první a třetí jsou pětislabičné, druhý sedmislabičný. Haiku je střídmé, jeho jazyk je jednoduchý, neobsahuje častá obrazná pojmenování. Často obsahuje odkaz na přírodu nebo na skutečnost nesouvisející s lidmi. Zachycuje okamžik, detail. Může jít o střípek života, vzpomínku, sen... Haiku působí spíše na smysly než na myšlenky.
Horor (z latinského horror - hrůza, zděšení) je umělecký žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit děsu, strachu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání – například klasická pohádka o Červené karkulce může být vyprávěna jako horor. Žáci 8. A měli dvacet minut na to, aby dokončili hororový příběh ze společenské hry Bílé historky - 50 strašidelných hádanek o nadpřirozených jevech.
Každý žák dostal pracovní list s texty Karla Sýse, ale bez názvu, ten musel vyvodit při prvním samostatném čtení. Jednotlivé básně jsme si přečetli nahlas. Zajímalo mě, jak na žáky působí, jestli z nich něco cítí. Shodli se na lásce. Úspěšně pak přiřadili báseň k ilustraci. Druhé samostatné čtení mělo za cíl vybrat si 2−3 verše – podle nálady, protože byly nejbližší, asociovaly vzpomínku, představu. Společně jsme si přečetli všechna svá Chtěl bych být…Předvánoční čas umocnil umělecký zážitek. Na závěr každý napsal svůj text Chtěl bych být, z nich jsme vytvořili malou koláž.
Tvorba poezie metodou blackout je pro žáky velmi přitažlivá, mohou popustit uzdu fantazii a tvořit.. Poslední dílnu čtení někteří využili nejen k četbě, ale právě k tvoření.
Vysněné povolání, spokojená rodina, cestování, to vše v různém pořadí, a ještě navíc filozofická úvaha nad životním snem, nad cestou za ním. Texty vznikly v devátých třídách v hodině slohu, bez korekce.
Zadání bylo jasné: PŘED - MOMENTKA - PO. Co se asi tak událo, než fotograf zmáčkl spoušť, a jak příběh pokračoval? Deváťáci ve čtenářské dílně, v omezeném čase popustili uzdu fantazii a psali...
Hrátky s rýmy, autorské básně Cokdyže inspirované básní Shela Silversteina vznikly v jedné z hodin dílny čtení.
Nalezená báseň patří k metodám užívaným v dílnách psaní. Žáci sestavují báseň ze slov, která našli v prozaickém textu. Musejí dodržovat několik pravidel - nejdůležitější z nich říká, že by slova v básni měla přesně odpovídat slovům v původním textu. Neměli by do básně cokoli přidávat nebo radikálně měnit pořadí či podobu slov (povoleny jsou jen drobné úpravy).
Zpracování příběhu formou básně ve volném verši žáci 8. A ocenili – stránky nejsou plné textu, rychleji plyne děj, zároveň jsou zdůrazněny určité okolnosti, situace, pocity. Uvědomili si, že se museli více soustředit, aby původní text správně vnímali a poté správně rozdělili. Řídili se obsahem, důležitostí sdělení, novými informacemi. Vnímali přitom i pocity postav a také autorův jazyk.
Poezie, která fandí dětem a raduje se z jazykových hříček i smysluplných nesmyslů, to jsou básně Shela Silversteina. Nechali jsme se hravostí básníka inspirovat a zkusili si s verši i kresbami také hrát. Tentokrát žáci 7. A nejprve prozkoumali ilustraci (vytvořil ji sám autor) bez textu, pak tvořili svoji báseň, nakonec porovnali s originálem.
Kaligram (ideogram) je zvláštní typ básně, u nějž ani tak nezáleží na jeho obsahové stránce, ale především na grafické podobě. Jedná se vlastně o propojení literatury a výtvarného umění. Kaligramy jsou spojené s literární avantgardou (počátek 20. století) a směrem zvaným kubofuturismus. Známým představitelem je Guillaume Apollinaire. Při tvorbě kaligramů je autor zcela svobodný, neexistují mantinely.
Žáci 7. A se inspirovali úryvkem z právě rozečtené knihy – některé básně si můžete prohlédnout.
Začerněná strana a na ní několik bílých polí. A v nich slova, která dohromady dávají význam naprosto odlišný než obsah původního textu. To je blackout poetry. Vizuální poezie, která vzniká kreativní destrukcí.
Básně se tvoří začerňováním textů knih, časopisů nebo novin. Zbude pak jedna věta nebo třeba čtyři slova, která už nesouvisí s původním sdělením textu. A tak skvěle cvičí pravou mozkovou hemisféru.
Žáci 6. B si tuto atraktivní vizuální formu tvorby básně vyzkoušeli na textech z knihy Bubáci. Využili nejen literární, ale i výtvarné nadání.