Někdy máme představu – a zvláště děti k ní tíhnou -, že to, co bylo, je něco zastaralého, nedokonalého, zatímco dnešní doba je ta pravá. Zvláště orientální památky a texty nám přijdou velmi vzdálené. S tím souvisí i problematika překládání poezie. Důležitější je však tvůrčí činnost, která žákům ukáže, že každý z nich je schopen poezii aktivně tvořit. Pracovala jsem s žáky devátých ročníků.

Na úvod dostali „originální“ čínský text s doslovným překladem, tedy „surovinu“ k vlastní básnické práci. Vysvětlila jsem, že oba jazyky pracují na jiném jazykovém principu, a vyzvala jsem je, aby „surový překlad“ přebásnili do češtiny. Doporučila jsem pouze dodržet jeden charakteristický znak čínské poezie – jistou úspornost.

V další části si přečetli překlady pěti básníků, diskutovali nad nimi, vybírali ten, který se jim nejvíc líbil. Nakonec si přečetli básně svých spolužáků, vybrali 2 nejzdařilejší.