Jihočeský úsměv je název dětské literární soutěže, kterou již potřinácté společně vyhlásily Jihočeská vědecká knihovna a Jihočeský klub Obce spisovatelů. I v letošním roce jsme byli úspěšní. Daniel Kupka z 8. A svým textem Podivné horko odbornou porotu zaujal, zařadila jej do sborníku. Dan tvořil text v rámci hodin dílna psaní, téma si vybral sám. Úspěch v soutěži je tedy jeho prvním spisovatelským počinem. Blahopřejeme.

Podivné horko

Zbývalo jen pár dní do letních prázdnin. Vypadalo to jako normální školní den. Měli jsme právě matiku. Slunce svítilo do oken a já měl zrovna dobrou náladu. Když tu najednou jsem viděl při pohledu z okna něco hodně zvláštního! Nejdřív jsem si myslel, že to je jenom pták, ale… Když se to víc přiblížilo, všiml jsem si, že to letí nějak podezřele rychle a nemává křídly! Nechal jsem rozpočtený příklad a nestačil jsem se divit. Bylo to kulaté jako měsíc, takže pták to určitě nebyl… Zarazil jsem se. Už jsem tušil, co to asi je… Proběhl mně mráz po zádech. Mimozemšťané!! Asi po minutě, možná míň, se to najednou otočilo a v mžiku zmizelo mezi mraky…

„Haló! Už to máš vypočítané?!“

Vzpamatoval jsem se a uvědomil si, že se na mě dívá celá třída. „Jo, já jen…”

„Tak počítej! A vy se nesmějte a taky počítejte.“

Ou, to bylo trochu trapné…, ale co to mělo být na tom nebi?

Konečně jsou tu prázdniny! zaradoval jsem se, když jsem odcházel z poslední školní hodiny. Od té doby, co jsem viděl ten létající talíř, se však nic zvláštního nestalo. Až na to, že o těchto prázdninách je mimořádně horko. Ale to si nemyslím, že to má nějakou spojitost s těmi „mimozemšťany“. Když jsem přišel domů, zrovna dávali v televizi, že toto léto očekávají rekordní teploty. Prý si máme udržovat pitný režim a nevystavovat se přímému slunci. No co, když je léto, tak má být horko. Ale to jsem ještě nevěděl, jak daleko to dojde. O týden později už dokonce zakázali vycházení ven! Horko neustávalo, teploty pořád pomalu, ale jistě stoupaly. Záchranáři měli plné ruce práce. Nejhůř to nesli lidé, co neměli klimatizaci. Ti se pak museli přistěhovat k někomu, kdo klimatizaci měl.

Prázdniny už byly v půlce. Jednou jsem se takhle podíval z okna a viděl jsem, jak se plně vlní krajina. Teploměr ukazoval 70°C. Najednou jsem viděl něco hodně zvláštního. Zase jako v té škole, akorát je to mnohem větší. V tom vlnění to nebylo tolik vidět, ale přece jen jsem trochu viděl do oken tohohle zvláštního létajícího talíře. Stály tam dvě hodně vysoké postavy a měly bílé, možná i průhledné tělo. V té chvíli jsem vzal nohy na ramena a utíkal honem do obýváku, kde jsem se zavřel a pustil si televizi.

V tu dobu zrovna rodiče nebyli doma, takže jsem se o to víc bál. Přepnul jsem to na zprávy. Tam zrovna mluvili o tom, jak lidé vídají podivná zjevení mimozemšťanů, vědci je však uklidňují, že se nemají bát.

No, alespoň v tom nejsem sám.